Informace o Ventilu

I. Čím by pro nás měl být Ventil?

Dříve než nastíním v těchto řádcích to, co mě trápí a zároveň plány na návrat vykolejeného Ventilu zpět na správnou trasu, je potřeba položit si otázku, čím je pro nás tento časopis nyní a čím by pro nás měl být v budoucnu .

Mám-li mluvit sám za sebe, a k tomu oprávněn jsem, musím zde napsat, že se pro mě Ventil stal zatím nevyužitou šancí. Nenaplnil své ambice stát se respektovaným alternativním kolbištěm názorů, postojů a myšlení lidí, kteří mají potřebu hledání pravdy a spravedlnosti a přitom jsou konfrontováni se světem, který na tyto základní hodnoty tak často a rád zapomíná. Ventil by měl být místem utváření názorů, hledání cest a východisek, měl by odrážet intelektuální kvas a neklid, kterým se vyznačují ti mladí lidé, kteří cítí potřebu promlouvat do věcí, za které cítí svůj díl odpovědnosti. Jsme tímto povinování nejen sobě, ale i svému okolí a k těm, kteří přijdou po nás.

A právě kvalitní časopis je nedílnou součástí tohoto procesu. Procesu uvědomování si a vstřebávání hodnot, snahy dosáhnout prospěšných cílů, napomoci přeměně našeho světa v místo s lidštější dimenzí. Kvalitní časopis je součástí této změny. Je neklamným znamením, že se ve svém úsilí posouváme o kus dál. Že se profesionalizujeme. Že k vážným tématům máme co říci a že chceme nechat náš hlas zaznít dostatečně hlasitě, aby nemohl být přehlížen a bagatelizován. Jsme tu. Právě dnes a právě tady. Máme reálnou šanci, že budeme vést lepší a kvalitnější život, než všechny předcházející generace. Pokud ovšem nebudeme pouze pasivně přihlížet. Na naší cestě nás čeká nejeden úkol. Tím prvním je nový Ventil. A čím by pro nás měl být? Především úspěšně naplněnou velkou výzvou.

II. Největší problém Ventilu

Alfou a omegou nového Ventilu by mělo být dosažení nejvyšší možné úrovně kvality. A kvalita je prioritou, ze které Ventil nesmí a nemůže slevit. Z tohoto hlediska není možné spokojit se s kompromisem, který ve svém důsledku znamená pouze cestu nejmenšího odporu. Právě proto jsem znepokojen současným stavem časopisu, který ze všeho nejvíce připomíná jakýsi studentský občasník bez valných ambicí a cílů. Zejména rezignaci na pravidelnou periodicitu vnímám jako nejbolestivější selhání, které ve svém důsledku poškozuje mladé, levicově orientované lidi, kteří by za normálních okolností měli potřebu prezentovat na jeho stránkách své intelektuální a společenské aktivity. Snad není potřeba zdůrazňovat, že těmi mladými lidmi jsme my všichni a tato promarněná šance se tak stává kolektivní prohrou těch, kteří mají „co říci”, ale jejichž prostor k dialogu o věcech veřejných se zúžil na zakouřené místnosti hlučných hospod. A právě kolektiv motivovaných a schopných lidí je zároveň řešením, které může Ventilu vrátit jeho ztracený dech a dynamiku.

III. Vize budoucího Ventilu

Myslím si, a jsem o tom pevně přesvědčen, že Ventil musí být koncipovaný po vzoru skutečných novin, byť se jeho fungování neobejde bez určitých specifik, která jsou daná skromnými podmínkami, ze kterých vychází. Kompromis nemusí nevyhnutelně znamenat jen volbu mezi větším a menším zlem. Myslím, že kompromis v našem případě může být i průsečíkem mezi našimi představami o kvalitním časopise a možnostmi a schopnostmi tyto představy naplnit. Pojďme se vydat cestou kvalitní, angažované žurnalistiky, která bude otevřená pro všechny, kteří budou mít invenci a chuť své nápady realizovat.

IV. Konkrétní návrhy na zlepšení

Ventil samozřejmě nemůže být pouze časopisem jednoho člověka. Za jeho vedení by měla zodpovídat několikačlenná redakční rada v čele s šéfredaktorem. Jejich cílem je vytvářet podobu Ventilu, vtisknout mu osobitost, vybírat z doručených článku a zároveň ve Ventilu publikovat. Redakční rada by tak měla být malou skupinou skutečně motivovaných lidí, kteří budou svojí práci brát jako poslání, které vyžaduje pracovitost, spolehlivost a touhu přinášet stále něco nového.

Každý redaktor by měl na starosti některou ze sekcí (Česká republika, zahraničí, „ze života MSD”, partnerské organizace, kultura atd.). Nedílnou součástí každého vydání bude též rozhovor na aktuální téma se známou a respektovanou osobností, která nemusí být nutně pouze osobností politickou.

Redakční rada se bude scházet jednou týdně a formou pracovních porad řešit aktuální problémy připravovaného čísla. Jejich cílem bude výběr vhodných článků, ale též samotná publicistika. Každý redaktor bude mít na starosti svojí „sekci”, za jejíž obsah a včasné zaplnění články do redakční uzávěrky bude zodpovědný. Hlavní díl zodpovědnosti ovšem ponese šéfredaktor, který bude též nahrazovat výpadky jednotlivých členů redakční rady. Další novinkou tedy bude zavedení klasických redakčních uzávěrek. Ty budou závazné pro redakční radu i šéfredaktora. V případě, že se nenaplní „povinné penzum” článků, musí být šéfredaktor připraven spolu s redakční radou vyvinout takové úsilí, které povede k doplnění Ventilu o dodatečný materiál tak, aby nebyla ohrožena jeho uzávěrka, tisk a následná distribuce. Zároveň by nemělo docházet k redukci počtu stránek tak, jak se to občas stává vinou menšího zájmu přispěvatelů.

Čtenáři by si měli zvyknout na pravidelný čtvrtletní cyklus, ve kterém bude časopis vycházet.

V. Další návrhy

  • Větší prostor na stránkách Ventilu by měl náležet i nečlenům MSD, například lidem z neziskového sektoru, představitelům gayů a lesbického hnutí, ekologům či menšinových organizacím.
  •  

  • Ventil by měl být odlehčen malými fejetony (úvahami) zajímavých osobností z našich řad. Tito dopisovatelé by byli pravidelnými přispěvateli do Ventilu a formou krátký textů by čtenářům přibližovali prostředí, ve kterém se pohybují a které má pro mnoho z „nezúčastněných” jistý půvab. Jednalo by se například o Honzu Hamáčka, který je poslancem Parlamentu ČR (ještě nebylo konzultováno), Tomáše Petříčka (ještě nebylo konzultováno), který působí v Bruselu, či francouzského dopisovatele Honzu Pšikala (bylo konzultováno). Tato trojice doplněná ještě o několik dalších by nás mohla alespoň na malý okamžik vtáhnout do zajímavých světů, které fungují podle svých pravidel a zákonů. Jejich vstupy by tak přispěly k zajímavější skladbě článků a současně mohly být i komentáři k tématům, kterým se na stránkách Ventilu věnujeme.
  •  

  • Součástí každého vydání by mělo být úvodní slovo od předsedy MSD Petra Dolínka (ještě nebylo konzultováno). Ten by prostor jemu vyčleněný využil například k malému ohlédnutí a hodnocení práce MSD či k zamyšlení nad některými blížící mi se událostmi nebo výzvami.
  •  

  • Další změnou by bylo zavedení funkce editora, který by zodpovídal za gramatickou a stylistickou úpravu příspěvků před jejich zařazením do tisku. Vše by tak procházelo jeho kontrolou, která by měla odstranit gramatické chyby a překlepy. Editor by byl součástí redakční rady a v mé představě by splýval s funkcí „šéfredaktora”. Jeho pravomoc by měla spočívat též v právu veta, které by mohl použít v případě těch příspěvků, které by nesplňovaly požadované nároky na kvalitu či objektivitu.
  •  

  • Změnou by tak prošel i dosud platný a užívaný princip, že všechny příspěvky mají nárok na otištění. Toto opatření se projeví nejenom ve vyšší kvality časopisu, ale napomůže i zdravé konkurenci mezi přispěvateli. Výpadku „v přísunu” článku se neobávám, protože redakční rada by měla být natolik funkční, aby případný výpadek byla schopna operativně pokrýt vlastní tvorbou (viz. podrobnější popis výše) . Tím se publikování ve Ventilu stane i prestižní záležitostí, která bude ku prospěchu jak časopisu, tak i jeho čtenářům.
  •  

  • Ventil by měl fungovat na bázi čtvrtletníku. V případě dostatečného finančního krytí i dobře fungující kolektivní spolupráce jednotlivých redaktorů a přispěvatelů připadá v úvahu i častější periodicita.
  •  

  • Ventil by měl v dlouhodobějším horizontu usilovat o oslovení potenciálních sponzorů a inzerentů tak, aby dokázal lépe pokrývat náklady na svoji činnost. V případě, že toto snažení vyústí v konkrétní výsledky, dokáži si představit, že by pozice šéfredaktora a členů redakční rady byla honorovaná (v řádu stokorun) a odměny (v řádu stokorun) by se dostalo i autorům větších článků.