V pražských vládních kruzích již delší dobu panovalo znepokojení nad rostoucím počtem slovenských (rozuměj romských) žádostí o azyl. Jestliže v r. 2002 jich bylo podáno 843, v loňském roce již toto čísla přesáhlo hranici jednoho tisíce. Z některých regionů se ozývaly hlasy upozorňující na stále se zvětšující počet romských migrantů pobývajících ilegálně u svých českých příbuzných.
Problém dostal jasnější kontury při povodních v létě 2002. Při evakuacích ohrožených obyvatel v Ústeckém kraji se zjistilo, že v provizorních ubytovnách pro lidi postižené povodněmi jsou desítky Romů se slovenským občanstvím, a to na „dlouhodobých návštěvách” u příbuzných (evakuované lokality Matiční, Střekov). Tato informace byla v době rostoucí nezaměstnanosti a sociálního systému napnutého do krajnosti ostře sledována médii. Problému však medializace neprospěla. Ve zkratce si připomeňme „kvalifikovanou” práci našich novinářů. Začátek roku 2003 se slovenští i čeští romští představitelé nechávají slyšet, že na cestě do Čech jsou až tisícihlavé vlny romských migrantů ze Slovenska. Nepodložené informace si rychle našly cestičku do novin, rozhlasu i televize. Zásadní posun znamená článek Petra Holuba (Hospodářské noviny 13. 3. 2003), ve kterém sám autor, aniž by uváděl, jak se k tomuto číslu dopracoval, tvrdí: „Odhady, kolik Romů skutečně přišlo, jsou obtížné, pohybují se mezi pěti a dvaceti tisíci osobami v letošním roce.” Celou kauzu ovšem korunuje Štěpánka Duchková 26.5. 2003 v pořadu televize Prima K věci, kde již přichází s číslem 20 000 Romů jen za první měsíce roku 2003 (!). Jejich příchod spojuje s omezením sociálních dávek na Slovensku a snahou Romů „přilepšit si” využíváním sociálního zabezpečení v Čechách.. Reakce vládních představitelů na sebe nenechají dlouho čekat a dají se shrnout heslem „Romové, vraťte se, nikdo vás tu nechce„. Romská hysterie dosáhla svého vrcholu a úplně zastínila čísla o skutečném počtu migrantů ze Slovenska. Takže jak je to vlastně s migrací slovenských Romů do Čech?
Ministerstvo vnitra České republiky zadalo Mezinárodní organizací pro migraci (International Organisation for Migration) vypracovat souhrnnou zprávu o situaci slovenských migrantů na území České republiky, o příčinách jejich migrace a návrhy opatření na stabilizaci jejich počtu. Smlouva byla uzavřena 18. června 2003 a v polovině září již měla česká vláda na stole hotový dokument, který přinášel tolik očekávané odpovědi.
Při dotazníkovém šetření, které prováděla pro IOM organizace Socioklub ( zabývající se romskou problematikou), bylo osloveno dotazníky 320 sociálních pracovníků z celé České republiky. Vrátilo se 190 vyplněných dotazníků. Z analýzy odpovědí vyplývá, že ze 118 dotazovaných, kteří odpověděli kladně na otázku po přítomnosti Romů ze Slovenska, uvedlo 62 (tj. 52 %), že jde pouze o krátkodobé návštěvy u příbuzných, v případě 31 (tj. 26 %), se jedná o dlouhodobé návštěvy u příbuzných, ve zbylých případech se jako důvod uváděl např. sňatek mladých lidí či péče o starší rodinné příslušníky. V 52 % se jedná o jednotlivce, v 43 % o rodiny a v 5 % o dělnické party. Určitě zajímavá zjištění je i to, že více než pětina dotazovaných uvedla, že se Romové ze Slovenské republiky vracejí domů. Z hlediska účastníků terénních šetření přímo v komunitách se jako kvalifikovaný odhad současné početnosti romské migrace ze Slovenska zdá být číslo kolem deseti tisíc přítomných osob. Je nutno také zdůraznit, že se jedná o víceletou přítomnost a odhadnuté množství zůstává v období výzkumu na přibližně stejné hranici, neboť je snižováno odchody na Slovensko a zvyšováno příchody do azylové procedury, za prací a na „dlouhodobé dočasné návštěvy”. Ve zprávě se rovněž uvádí, že plošné snížení maximální hranice sociálních dávek jedné společně posuzované rodině na 10 500,- Sk, k němuž došlo na počátku letošního roku na Slovensku, se oproti očekávání neukázalo jako rozhodující migrační faktor.
Migraci Romů ze Slovenska si můžeme pro zjednodušení rozdělit na azylovou a neazylovou. U azylová migrace se jako převažující motiv jeví úžera spojená se ztrátou bydlení .Slovenští romští žadatelé o azyl vědí, že šance na jeho získání jsou v České republice v podstatě nulové, svůj pobyt v azylovém zařízení však berou sice jako provizorní, nicméně jako určité řešení svého problému. Část azylantů již pobývala v azylových táborech jiných států, např. ve Velké Británii či Belgii, a čeká pouze na vypršení dvouleté lhůty, po kterou nesmí žádat znovu o azyl. Návrat na Slovensko je pro řadu z nich problematický, protože vinou neplacení nájmu (z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině) často přišli o svůj byt a tudíž i ztrácí místo, kam se vrátit. Za převažující motiv u respondentů neazylové migrace byl shledán odchod za rodinou nebo odchod za partnerem nebo za prací. Tito Romové se snaží o zlepšení své sociální situace. ale často na úkor „hostitelských rodin”. Obvyklá praxe je rovněž sezónní práce v Čechách, která s sebou přináší i negativní aspekty (prostituce, „ sběr” /krádeže/ cenných kovů)
Šetření dále odhaduje, že absorpční schopnost romských rodin v České republice vůči přítomným slovenským migrantům je více méně naplněna a případný větší příliv bližšího či vzdálenějšího příbuzenstva bude již odmítán a odkazován na možnost pobytu v azylových zařízeních. Rovněž větší kontrola bytového fondu samosprávami (např. Neštěmice v Ústí nad Labem) a snaha samospráv zbavovat se domů obývaných Romy odprodejem soukromým subjektům, které pak vyvíjejí tlak na jejich vystěhování (na kterém se podílejí i romští podnikatelé), větším absorpčním možnostem brání. Nicméně je nutné zabránit běžné praxi sestěhovávat neplatiče do „romských ghett” na okraji měst, protože se tak jen kumulují sociální problémy (kriminalita, záškoláctví, nezaměstnanost, devastace prostředí). Taková sociální lokalita má totiž relativně největší absorpční schopnost. Ochota ujmout se příbuzných je u romských rodin žijících rozptýleně mezi majoritou menší.
Jako řešení současného situace zpráva IOM navrhuje vytvořit podmínky pro částečnou absorpci a částečnou repatriaci přítomných romských migrantů ze Slovenska. Začlenění části slovenských Romů lze docílit zintenzivněním terénní sociální práce v romských lokalitách a jejich začleněním do sociálně-pracovního procesu. Takto je ovšem nutno postupovat i v případě „ českých Romů” a stabilizovat situaci na problémových místech. Je nutné zapojit terénní pracovníky, koordinátory, církev, nevládní organizace.
Repatriace neabsorbovaných romských migrantů by byla zajištěna Mezinárodní organizací pro migraci (IOM), která by prováděla i následný monitoring situace v romských osadách na východním Slovensku..
A jak moc horké je to s tou často zmiňovanou hrozbou zneužití českých sociálních dávek slovenskými ekonomickými běženci? Až tak horké zase ne. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) novináře opakovaně ubezpečuje, že případnou migraci slovenských Romů do ČR ovlivnit nemůže, ale způsob a množství vyplacených dávek již ano. Podle tiskové mluvčí MPSV Kateřiny Prejdové je totiž základní podmínkou pro uplatnění nároku na dávky státní sociální podpory a dávky sociální péče trvalý pobytu. Tato podmínka musí být navíc splněna nejen u dané osoby, která o dávky žádá, ale u všech osob společně posuzovaných. Co se podpory v nezaměstnanosti týče, žadatel musí prokázat, že odpracoval alespoň rok na našem území, což znamená, že žadatel musí nejdříve legálně pracovat a řádně odvádět pojištění, teprve pak se stane součástí sociálního systému ČR. Jinými slovy, pokud chceš brát, nejdříve musíš dát. A aby toho nebylo dost, od letošního ledna se i v ČR zpřísnily podmínky pro získání nároku na dávky sociální péče. Změna spočívá především ve snaze zvýšit odpovědnost občanů za zlepšení jejich sociální situace, a motivovat je k aktivnějšímu přístupu k hledání zaměstnání. Mezi nové podmínky pro přiznání dávek sociální péče patří např. povinnost zajistit, aby děti chodily řádně do školy. Pokud rodič tuto podmínku nezajistí, nebude uznán sociálně potřebným. Také v případě, že nezaměstnaný občan odmítne nastoupit na veřejně prospěšné práce, které organizuje obec ve spolupráci s úřadem práce, přijde o dávky sociální péče. Tím se samozřejmě i zmenšuje prostor na případnou „práci na černo”.
Čeští Romové tak budou mít více práce s tím, aby si udrželi svůj dosavadní „standart” a tím i méně času na to, aby pomáhali svým slovenským příbuzným. Uvážíme-li tedy všechna fakta a okolnosti, dá se předpokládat, že ani po našem plánovaném vstupu do EU nedojde k masovému stěhování slovenských Romů k nám. Zatím se zdá, že s tímto „reálným scénářem” pracovali pouze slovenští vládní ekonomové , kteří po sérii reforem a zdražení, která s nebývalou intenzitou dopadla právě na ty nejchudší, očekávali, že část z nich vyřeší svojí bezútěšnou situaci odchodem na „západ” ke svým příbuzným. Přitom je dávno známo, že z Romů odcházejí především ti, co jsou schopnější se lépe zorientovat v nové situaci a obstarat si informace, které potřebují. Takže nikoliv ti nejzbídačenější. Ovšem po sérii březnových nepokojů v romských osadách na středním a východním Slovensku si i slovenské úřady uvědomily, že tento problém za ně nikdo nevyřeší, a snižování dávek bez patřičné možnosti pracovního uplatnění nepovede k migraci nespokojených Romů, ale spíše k vybití jejich frustrace v místech, kde po mnoho let žijí. Navíc tato negativní medializace v očích západního světa částečně přebyla obraz Slovenska jako ráje turistů a investorů, který se Bratislavě v posledních dvou letech daří budovat. Jako zázrakem se pak začaly z východního Slovenska ozývat zprávy, že by formou veřejnoprospěšných prací bylo možné vytvořit až několik desítek tisíc nových pracovních míst. Problém se tím samozřejmě nevyřeší, ale učinil se alespoň první krok k jeho řešení, což je i pro nás vítanou zprávou. Ve sjednocující se „globální” Evropě je totiž problém našeho souseda částečně i naším problémem, a na Česko- Slovenské vztahy tento příměr platí dvojnásob.
Rád bych na závěr zdůraznil, že snahy některých Romů o vyřešení své situace migrací pouze kopírují chování majority. Pro Slovensko je charakteristický fakt, že vzhledem k tíživé ekonomické i politické situaci velká část lidí odchází do ciziny či o odchodu uvažuje. Na českých vysokých školách studuje již na 8 tisíc slovenských studentů ( podle neoficiálních informací až 70% z nich se zde chce po studiích usadit či pokračovat dále na západ ). Každá větší nemocnice má komunitu slovenských lékařů a sester ( z 434 lékařů Ostravské fakultní nemocnice je ze Slovenska 38 lékařů, v Motolská nemocnice ze 2588 osob středního zdravotního personálu je 433 lidí slovenského původu), v Praze žijí tisíce slovenských podnikatelů či příslušníků inteligence a umělců. Takže shrnuto a podtrženo, všechna dostupná fakta hovoří jasně o tom, že žádného katastrofický scénáře se obávat nemusíme. Jediným „katastrofickým scénářem” by tak mohl být vyhazov několika novinářů „specializujících” se na katastrofické scénáře. Ale to by vlastně žádná katastrofa nebyla.
Publikováno v červenci 2004.
