Obavy z pochodu mladých neonacistů prastarou židovskou čtvrtí se nenaplnily. Ti, kteří holocaust neuznávají, či alespoň relativizují, tak byli „uchráněni“ před osobní konfrontací s těmi, kteří ve vyhlazovacích táborech ztratili velkou část svých rodin, přátel či partnerů.
Jak by vlastně pravicový radikál reagoval na takové setkání? Přinutil by ho rozhovor s přeživším změnit jeho názor? Byl by si schopen připustit, že krajně pravicový způsob uvažování nevyhnutelně směřuje k podobným tragédiím, které tak moc poznamenaly uplynulé století? V sobotu se takové „setkání“ neuskutečnilo. Naštěstí. Děsivá představa jejich rytmického marše a dunivé ozvěny dopadů kanad na dlažební kostky byla dostatečným mementem. Společnost se vzbouřila k nevídanému aktu solidarity. Členové židovských organizací, politici, umělci, intelektuálové, studenti, důchodci, maminky s dětmi, cizinci žijící v Praze i turisté. Ti všichni se v šedivém, deštivém dopoledni setkali v ulicích pražského Josefova, aby si připomenuli historii. Jedním z řečníků na provizorním pódiu byl i primas české katolické církve Kardinál Miloslav Vlk. Prezident Klaus (v té době přítomen pohřbu hejtmana pardubického kraje Michala Rabase) povzbudil přítomných alespoň dopisem. Český zemský rabín Karol Sidon upozornil, že stejnou pozornost je třeba věnovat i útokům na Romy. Další část pietního shromáždění pokračovala přímo na Staroměstském náměstí i v přilehlých ulicích.
Praktikující židé naštěstí nemuseli řešit otázku, zda-li náboženský příkaz světit sobotu absencí fyzické práce může být porušen, stanou-li se objetí útoku. Shodli se, že ano. Potřeba obrany je důležitější. V sobotu je naštěstí bránili tisíce přítomných lidí.. Výročí křišťálové noci tak v sobě poprvé po 69 letech neslo i semínko naděje. Zasadili ho paradoxně ti, kteří se svým pochodem chtěli na tuto tragickou událost navázat. Toto semínko v sobě nese poselství, že lidé již nic podobného nedopustí, protože jim v tom slušnost, respekt a tolerance zabrání. Naplní se tak snad i poselství, že člověk s pamětí není odsouzen k tomu, prožívat opět svá historická selhání.
Centrum metropole nakonec bylo svědkem nepokojů. Na několika místech došlo ke střetům mezi anarchisty a neonacisty, později i ke střetům levicových radikálů a policistů. Policie ale svojí úlohu zvládla profesionálně a 1 400 jejich nasazených příslušníků si zaslouží poděkování. Po dlouhém dni následovala ještě delší noc. Přesto se Praha a s ní i celý národ druhý den probudili do rána, které bylo poněkud jiné než ta předešlá. Bylo to ráno, kdy jsme na sebe mohli být hrdí. Nedostavila se morální kocovina, ani bolest zad ani nevolnost žaludku. Stali jsme se opět o něco demokratičtějšími a vyspělejšími. Na cestě k vysněné „normálnosti“ jsme opět o něco blíž. Zkoušku dospělosti jsme zvládli. Neonacisté židovským městem neprošli!
Publikováno v roce 2007
