Uf, tak jsme přežili další prezidentskou volbu. Některé pasáže této rozvleklé hry o o mnoha dějství nabraly podobu jistě docela zdařilé reality show, většinou však byly spíše průměrné až nevalné úrovně. Přesto světovost, kterou známe například z amerických prezidentských voleb, občas, během zlomků vteřin, probleskla po čas zasedání i z Pražského hradu. Utkaly se dvě „těžké váhy” s dvojicí dobře fungujících volebních štábů v zádech. Televize, rozhlas i noviny vyslaly své „nejlepší” lidi, aby přímo na místě pokrývali celou událost. Ti pak vloženou důvěru opláceli tím, jak se navzájem předháněli v trefných komentářích, originálních analýzách, co nejvtipnějších fejetonech. Politika se tak opět na chvíli vymanila ze zajetí poslaneckých kuloárů, stranických sekretariátů a hradních zákoutí a přiblížila se české ulici. Bohužel zejména svojí úrovní. Kamenem úrazu se nakonec ukázal být fakt, že rozhodovat směla jen „elita” národa. Koho zvolila již víme. Jakým způsobem bohužel také. A to, že poklesla důvěra v naše zákonodárce na bod mrazu není ve světle zmíněných okolností zase tak překvapivé zjištění. Snad největší důstojnost si ze všech přítomných zachoval vyzyvatel současného prezidenta Jan Švejnar. Václav Klaus o ní přišel podrážděným chováním a celou řadou dobře zvládnutých hereckých grimas, kterými počastoval hovořícího lídra Strany zelených Martina Bursíka. Zcela určitě o ní přišlo několik občanských demokratů. Veřejnost rozčarovaly nejen zákulisní pletichy a kejkle, na ty si od svých politiků již zvykla. To, na co se dá ale zvyknout jen stěží, byl značně nevybíravý slovník ministra vnitra Ivana Langra. „Prdele” a „Voli”, které zaznamenaly všudypřítomné mikrofony z úst vysoko postaveného představitele české konzervativní pravice, tak musely být hořkou pilulkou pro celou řadu těch, kteří dosud naivně věřili, že právě ODS jako jediná strana přispívá ke kultivaci české politické krajiny. Po slovníku premiéra Topolánka, který má slabost pro výrazivo Třetí říše, se nám tak „pochlapil” i ministr vnitra. A občan nestačil zírat. Především na to, jak se v tom naleštěném soukolí prezidentské volby v jednom kuse něco zadrhávalo. A přitom k bezproblémovému průběhu stačilo tak málo. Jen dát důvěru občanům k tomu, aby mohli vybrat toho nejlepšího z kandidátů na post prezidenta v přímé volbě. Za to pokažené vystoupení si totiž plně zaslouží, aby příští program režírovali oni.
Publikováno v roce 2008
