Jak byste vysvětlil práci Agentury Evropské unie pro základní práva (European Union Agency for fundamentals Rights/ FRA) někomu, komu její název téměř nic neříká?
Ve stručnosti - Agentura Evropské unie pro základní práva existuje proto, aby přinášela základní práva do života a zpřístupnila je Evropanům. Základní práva se snažíme integrovat do nové legislativy a praktik institucí Evropské unie, jakož i do praktik institucí jednotlivých členských států. To je ve zkratce náplň naší činnosti. Ale v této oblasti samozřejmě fungují i další hráče, jako např. Rada Evropy, Spojené národy a další. Naše pozornost se tak v této oblasti soustřeďuje především na zavádění základních práv do praxe, to znamená do legislativy EU.
Jak se liší Agentura od své předchůdkyně EUMC (Evropské monitorovací centrum pro rasismus a xenofobii) a co přesně znamenají základní práva (fundamental rights) v jejím názvu?
Především velký rozdíl mezi Agenturou (FRA) a monitorovacím centrem (EUMC) spočívá v tom, že mandát agentury je mnohem širší než mandát centra. Evropské monitorovací středisko mělo mandát, který pokrýval pouze rasismus, xenofobii, antisemitismus a islamofobii, zatímco agentura v principu pokrývá všechna základní práva. Mezi ně patří například i právo na soukromí, širší ochranu před diskriminací, problematika genderové diskriminace či diskriminace na základě odlišné sexuální orientace, tělesného handicapu, základním právem je však třeba i svoboda projevu. V principu tedy pokrýváme všechna základní práva, zatímco EUMC pokrývalo jen rasismus a xenofobii. Základní práva je označení, které je poněkud složitější, protože zpravidla hovoříme o lidských právech. Důvod, proč se používá označení základní práva je ten, že některá práva občanů jsou přímo pod tímto názvem uvedená v ústavě. Ale v běžném životě i každodenní práci Agentury EU pro základní práva se dá mezi základní a lidská práva vložit rovnítko.
Čeho by podle Vás měla být agentura schopna v blízké budoucnosti dosáhnout a jaké jsou vlastně dnes největší výzvy na poli lidských práv?
Především, naším velkým úkolem je radit institucím EU, protože zde pociťujeme určitou mezeru v architektuře lidských práv. A také samozřejmě doufáme, že napomůžeme lidská práva dostat do širšího povědomí, do legislativního procesu, do veřejných diskusí a politiky jednotlivých institucí EU, Komise, Rady či Parlamentu. To je samozřejmě jednou z velkých výzev. Další je posilování povědomí o lidských právech v členských zemích. Chtěli bychom, aby se tato problematika dostala do agend členských vlád a aby byla zahrnuta jak v procesu navrhování vytváření legislativy, tak v jejím zavádění. A co je tedy největší výzva? Patrně to stále bude starý mandát centra EUMC, tedy rasismus a xenofobie obecně, to jsou stále velká témata. Věnujeme se ale také řadě oblastí týkajících se lidí s postižením. Ti se stále musejí potýkat s množstvím barier, což je nepřijatelné; a proto by to mělo být změněno. To samé platí pro homofobii. Lidé s odlišnou sexuální orientací jsou diskriminovaní na pracovním trhu, na pracovišti, v přístupu k práci či v možnostech kariérního růstu. Diskriminace tak zůstává jednou velkou oblastí našeho zájmu. Další významnou oblastí je samozřejmě právo na soukromí. V současnosti jsou velmi překotně budovány gigantické informační databáze plné citlivých osobních údajů o každém z nás. A můžeme namítat, že v době, kdy je většina evropských zemí fungující demokracie, lidé nad tím mohou mávnout rukou. Ale my v oblastech, jako je třeba tato, potřebujeme vždy myslet trochu dopředu a uvědomit si, že to tak nemusí platit navždy, že většina evropských zemí jsou demokratické jen relativně krátce. A jaké informace jsou sbírány? Z mnoha konkrétních případů víme, že s tímto druhem informací může být i v dnešních době necitlivě nakládáno například v médiích či ve volebních kampaních. Takže potřebujeme širokou evropskou diskusi o tom, jak je možné ochraňovat soukromí lépe, než se tomu dělo dosud.
Je Agentura přístupná veřejnosti? Nabízí například stáže pro ty, kteří se zajímají o lidská práva a o práci Agentury samotné?
Ano, je. Považujeme se za otevřenou a extrovertní instituci. Rádi vítáme hosty, kteří přijdou a navštíví nás, a nabízíme i pětiměsíční stáže pro různé odborníky. Stejně tak k nám ale přicházejí i lidé na kratší studijní pobyty, jestliže se objeví nějaký specifický úkol. Pak se jedná většinou o dobu jednoho měsíce. Takže nabízíme širší veřejnosti řadu možností interakce.
Jak byste popsal lidská práva a proč by měla být respektována?
Především se jedná o otázku důstojnosti každého jednoho z nás jako člověka a lidské bytosti. Vzájemný respekt by měl být základní povinností všech zúčastněných. V každém demokratickém státě současnosti, který byl budován po dvě či tři století, je to součást demokratického uvažování. Vedle toho samozřejmě funguje více utilitární přístup. Ten vychází z předpokladu, že chceme-li mít dynamickou společnost, kde jsou lidé kreativní, produktivní a přispívají k politickému a technologickému vývoji, potřebujeme, aby byli zároveň svobodní, měli svobodu shromažďování a dobré vzdělání. Proto patří mezi základní práva například i právo na vzdělání pro všechny děti, a to i pro děti rodičů, kteří zde nepobývají legálně. Pro vytvoření dynamické společnosti jsou tak lidská práva nezbytná.
Zmínil jste vzdělávání. Myslíte si, že je lidskoprávnímu vzdělávání věnovaná dostatečná pokryto na školách a univerzitách? A co by se mělo udělat v případě, že tomu tak není?
Myslím, že jsme už urazili dlouhou cestu, co se lidskoprávního vzdělávání týče, především vzdělávání v univerzitním prostředí. Možnosti zlepšení ještě vidím na základních a středních školách, kde je toto vzdělávání stále v počáteční fázi. Jen některé státy mají důkladnější přístup k lidskoprávnímu vzdělávání napříč celým vzdělávacím systémem. Do jisté míry jsme začali s osvětou na nejvyšším stupni a nyní musíme pokrýt i stupně nižší. Takže toho máme ještě hodně před sebou.
Čelíme nyní vážné ekonomické krizi a mě by zajímalo, zdali má také nějaký vliv na oblast lidských práv? Nebojíte se toho, že leckdo může namítat, že v časech hospodářských obtíží je důležitější lidi nasytit a zajistit jim práci, a že lidská práva mohou počkat? Nebojíte se, že problematika lidských práv ustoupí do pozadí?
Naopak, dodržování lidských práv je zvláště zapotřebí v době ekonomické krize. Měli bychom dobře vědět, že tato hospodářská krize ze všeho nejdřív zasáhne ty nejzranitelnější lidi - zahraniční dělníky, zdravotně postižené, ženy a další, kteří jsou jako první propuštěni, vyhozeni a dokonce často vtaženi do černého trhu. A zde se znovu musíme ujišťovat, že existuje sociální bezpečností síť, která ochrání ekonomická i sociální práva lidí, ale také např. právo na vzdělání těch nejvíc znevýhodněných dětí, tj. dětí nelegálních migrantů. Že tyto děti nebudou vyřazeni ze vzdělávacího systému, třeba z důvod finančních úspor. A samozřejmě tím nejvážnějším nebezpečím je hledání „obětního beránka”. Proto bychom měli udělat vše pro to, abychom tomu zabránili. Abychom zabránili tomu, označovat za viníky současných problému paušálně Židy, Romy či zahraniční dělníky. Už takové tendence bohužel vidíme a já si myslím, že politici i my všichni jsme odpovědni za to, abychom „nezúrodňovali” a nepodporovali takové přístupy, ale přesně naopak, abychom velmi pevně a jednotně vystoupili proti jakékoliv formě zbrklého hledání viníků.
Všeobecná deklarace lidských práv se právě dožila šedesátky. Myslíte si, že je čas na její odchod do důchodu?
Ne, není. Myslím, že budeme také slavit sto dvacáté výročí Univerzální deklarace lidských práv. Řada problémů, které Deklarace odráží, bude bohužel dál aktuální. Doufáme ovšem také v to, že budeme moci požadovat vyšší standardy ochrany lidských práv, a taktéž se objeví i nové oblasti. Takže si myslím, že oblast lidských práv je velmi dynamickým odvětvím a my máme povinnost ji nepřetržitě sledovat. V posledních sedmi, osmi letech jsme byli svědci toho, jak se v důsledku událostí 11. září 2001 ustoupilo v ochraně lidských práva tento trend může v souvislosti s ekonomickou krizí pokračovat. Proto si potřebujeme stále naléhavě připomínat, za jakých okolností vznikla Všeobecná deklarace lidských práv. Jaké bylo poselství, které mělo být předané dalším generacím. Měli bychom si stále připomínat, že extremismus vyrůstá mimo jiné i z ekonomických krizí.
